Historický vývoj židovské obce v Boskovicích

Židovská obec v Boskovicích je jedním z nejvýznamnějších středisek na Moravě. Nejstarší písemná zpráva o prvním Židu z Boskovic se vztahuje již k roku 1343. Větší příliv nastal po vypovězení Židů z moravských královských měst r. 1454 (hlavně z Brna). Obec se rozvíjela, ale stále ve svých právech byli společensky opovrhováni vůči ostatnímu obyvatelstvu (např.-1565 nařízení o přísném zákazu prodeje zboží po okolních vesnicích). Obyvatelé měli svého rychtáře podléhajícího městskému purkmistru, vlastní školu s rektorem. Omezené prostorové možnosti v ghettu vedly k tomu, že boskovická židovská čtvrť se ve své historii stala mnohokrát dějištěm tragédií : 1715-16 - zemřelo 892 Židů při morové epidemii, 1696, 1823 - mohutné požáry . Od 15. až 16. st. se Židé stále více věnovali obchodu a řemeslu - koželuh, švec, jirchář, mečíř. Díky emancipaci r. 1848 se boskovická židovská obec změnila v politicky samostatné městečko s vlastním starostou, policií a hasičským sborem. Ze všech židovských obcí na Moravě měly tehdy pouze boskovická a holešovická obec dokonce samostatný katastr. Ve 2. pol. 19. st. však nastal nezadržitelný přesun movitějších z ghetta do křesťanské čtvrti a migrace do velkých ekonomicky příznivějších měst. Někdejší židovská čtvrť se stala domovem sociálně slabších vrstev společnosti. 15. 7. 1919 byla obec sloučena s městem. Tragickým vyvrcholením stoleté existence židovské pospolitosti Boskovic se stala nacistická rasová perzekuce v letech 1939 - 1945.

Židovské ghetto

Dobové zprávy uvádějí, že Židé se začali usazovat se svolením majitele hradu v úvozu pod hradem (v blízkosti městečka kolem Doubravské cesty). Nejstarší část zástavby židovské čtvrti předpokládáme podle nalezených architektonických fragmentů v prostředních blocích mezi náměstím U Vážné studny, ulicí Traplova a U Koupadel. Počátkem 18. století s nástupem rodu Dietrichštejnů došlo k velkému plošnému rozšíření areálu směrem jihovýchodním k rezidenci a k severozápadu. Domy jsou ponejvíce dvoupodlažní s podsklepením. Dnešní vnější vzhled ghetta je převážně určen pozdně klasicistním, tj. empírovou přestavbou po požáru v r. 1823. Nejstarší zpráva o židovské škole se vztahuje k r. 1591. Další důležitou institucí byla rituální ponorná lázeň v ulici U Koupadel (zmínka již v r. 1858). Oddělení čtvrti od ostatních částí křesťanského města bylo realizováno na dvou nejfrekventovanějších místech branami, na zbylých pěti místech řetězy nebo dráty (eruw). Oddělení židovské čtvrti se muselo provádět vždy na neděli a svátky. Židé o křesťanských svátcích tam nesměli chodit a ani nakupovat. V r. 1957 bylo konstatováno, že celková rozloha čtvrti je 49.623 m2 z toho 23.055 m2 zastavěné plochy. Zbytek tvořily komunikace a zahrádky.

Obyvatelstvo ghetta

Informace o lidech v židovském ghettu jsou nespolehlivé. První záznamy jsou z r. 1727, kde je zaznamenáno 40 židovských rodin. K roku 1739 je to už 300 rodin (ty jsou určeny podle tzv. familientů - otci jednotlivých rodin. První přesné údaje se objevují kolem r. 1830, kdy zde žilo 1949 židovských obyvatel. Maxima dosáhla židovská obec v pol. 19. st., kdy zde mělo domovské právo 2018 Židů, což byla třetina obyvatel Boskovic. V r. 1900 bylo napočítáno jen 598 žid. občanů. V roce 1941 před začátkem nacistické genocidy žilo v Boskovicích jen 378 Židů. 14. - 15. 3. 1942 nacistické úřady deportovaly 458 osob do Terezína a dále do vyhlazovacích táborů. V r. 1945 se jich zpět vrátilo jen 14

Nejvýznamnější osobnosti a rodáci

Se jménem Boskovic je spjato mnoho významných osobností židovské obce. Žila zde souvislá řada rabínských autorit známá již od pol. 17. st. Nejvýznamnější z nich byl Samuel ha - Lévi zvaný též Machcit ha- Šekel . Posledním rabínem boskovické židovské obce byl do okupace Isidor Reich. Židovská obec byla v letech 1848 - 1919 politicky samostatná a jako jeho starostové působili postupně hrabě Mensdorf, Nathan Heller, A. Lówe - Beer, Moritz Haúsler, Moritz Sachsl, Emil Ungar, Heinrich Wassertrilling a Julius Weiss. Z boskovických rodáků musíme jmenovat i spisovatele Hermana Ungara (nar. 1893 v Boskovicích, zemř. 1929 v Praze), profesora Maxe Eislera (histoik umění ve Vídni), Edmunda Eyslera (hudební skladatel ), Augustina Bergera (tanečník,baletní mistr, choreograf), Samuela Berana (předseda brněnské židovské obce) a Marii Fialovou (sólistka brněnského divadla).

Domovní zástavba

Nejstarší údaje z 15. st. uvádí v židovské obci 25 domů. V r. 1846 je zde již 102 domů. Po zničení 50 domů. Po roce 1945 se ulice a náměstí rozvolňují a otevírají, zástavba celkově řídne. Spolu s ghettem v Jemnici se boskovická židovská čtvrť jako jediná na Moravě těší památkové ochraně jako celistvý soubor.

Synagogy

První písemný doklad o existenci synagogy je z roku 1856. Z nárůstem členů koncem 17. st. byla v r. 1698 zcela přebudována v barokním slohu (přistavena loď, galerie pro ženy v patře, předsíň s hlavním vstupem ). Synagoga byla v průběhu staletí několikrát opravována. Ve 20. letech 19. st. vestavěna při zadní stěně sálu empírová tribuna pro ženy, ozdobná mříž, mříž almemor. Později ve 40. letech přestavěna v gotizujícím romantickém duchu (okna - lomené oblouky, upraven hlavní portál ). V letech 1935-36 byla přestavěna podle architekta Arnošta Wiesnera. Za okupace budova sloužila jako skladiště věcí odebraných násilně deportovaným Židům. V literatuře byla přesto označována za nejstarší boží dům v Boskovicích tzv. synagoga minor, též zvaná staronová škola. První písemný doklad je z 18. st. Byla v provozu do počátku 2. světové války, v pol. 50. let byla budova v dezolátním stavu a později zdemolována. Obec také měla v době rozkvětu v 19. st. modlitebnu v budově židovské školy.